Zámek Radim, postavený v roce 1610, je ve své zachovalé podobě jednou z nejnázornějších ukázek renesančního venkovského sídla střední šlechty. Vystavět si jej nechal Karel Záruba z Hustířan na počátku 17. století. V posledních letech prošel zámek celkovou a citlivou rekonstrukcí za využití původních materiálů a technologií všude tam, kde to bylo možné. Interiéry jsou kompletně vybaveny unikátním renesančním nábytkem, většinou západoevropské provenience, jelikož původní mobiliář během turbulentního 20. století v zámku nevydržel. V několika místnostech však zůstaly zachovány původní krásné malované záklopové stropy z let 1607-1610 a v každé z dalších místností pak nalezneme odlišné provedení klenby.
První písemnou zmínku o existenci radimského panství nacházíme ve 20. letech 14. století. Nejstarším známým majitelem byl jistý Bedřich z Radimi. V průběhu let se na tvrzi zde postavené střídala celá řada majitelů, my se zastavíme až u rodu Zárubů z Hustířan, kteří do Radimi přišli roku 1541. Pro rozvoj radimského panství byl nejzásadnější příchod Zárubů z Hustířan. Prvním příslušníkem tohoto rodu v Radimi sídlícím byl Petr Záruba z Hustířan, který panství spravoval od roku 1541. Petr Záruba z Hustířan zemřel roku 1560 a byl pohřben v dobřichovském kostele. Ačkoliv Petr zanechal dědice – syna Jiříka, stal se po Petrově smrti radimským pánem jeho bratr Jan. I ten krátce na to skonal a zanechal 4 syny – Karla staršího, Václava, Zdeňka a Bohuslava (II.). Mimo synů měl ještě dvě dcery: Markétu a Bohunku. Radimské panství zdědil Karel. S jeho nástupem začala v podstatě „zlatá éra“ Radimi. Nejprve bylo panství rozšířeno o další statky – Chvalovice a Pečky a asi nejdůležitějším Karlovým počinem byla přestavba staré radimské tvrze na moderní renesanční sídlo. Stavební úpravy byly dokončeny roku 1610. Karel Záruba si svého nově upraveného sídla v Radimi příliš neužil, zemřel již roku 1612.
Po smrti Karla Záruby z Hustířan přešel veškerý jeho majetek na jediného syna Jana. Během sporů mezi katolíky a protestanty se Jan Záruba z Hustířan postavil na stranu nekatolickou. Nijak zvlášť výrazně se neprojevoval, a tak ušel i trestům po bitvě na Bílé hoře. Situace se pro něj stala nepřijatelnou po vyhlášení Obnoveného zřízení zemského v roce 1627. Tehdy se nechtěl přihlásit ke katolictví a roku 1628 byl donucen emigrovat. Janovi záleželo na tom, aby po jeho nuceném odchodu bylo o radimské panství dobře postaráno a daroval ho „k věrné ruce“ Adamovi mladšímu z Valdštejna. Pan Adam spravoval panství velice krátce. V roce 1631 se totiž Jan Záruba z Hustířan vrátil z exilu spolu se saským vojskem a aktivně saské armádě v Čechách pomáhal. Během téhož roku Adam z Valdštejna Janu Zárubovi radimské panství vrátil a Záruba Radim obratem prodal svému švagrovi Adamovi mladšímu ze Šternberka. Následujícího roku byla saská vojska z Čech vyhnána a s nimi i všichni emigranti. Císař Ferdinand II. se rozhodl potrestat všechny, kteří Sasům pomáhali a nařídil konfiskaci jejich majetku. Konfiskace postihla i Radim, která pak byla císařskou kanceláří držena až do roku 1634. Na konci března téhož roku došlo k odprodeji a novým majitelem se stal císařský rada a ředitel dvorní kommisse Jakub Berchtold z Uherčic. Jakub Berchtold zemřel roku 1641 ve věku 56 let a zanechal 7 dětí (3 dcery a 4 syny). Radimské panství přešlo na Jakubova syna Jakuba Filipa, který ji roku 1659 vyměnil s Johannem Gräffem z Gräffenburgu za panství Merklín v západních Čechách. Ten byl radimským pánem až do své smrti roku 1675. V dědictví připadlo panství synu Ondřejovi. Dědic však za necelý rok zemřel a panství se opět převádělo. V roce 1679 připadlo Ondřejově sestře Anně Kateřině, provdané do významné rodiny Herbersteinů. Ani ta nepobyla v Radimi příliš dlouho a již roku 1685 prodala panství Johaně Emerentii z Gallasu, která tu sídlila až do počátku 18. století. Roku 1702 si Radim jako své sídlo koupil čerstvě povýšený šlechtic – František Jan rytíř Brahier. Jednalo se o velice zajímavou postavu české historie, protože to byl jeden z prvních českých vydavatelů novin; původně pražský měšťan a poštmistr. Začal vydávat německy psané noviny, ve kterých zveřejňoval poslední zprávy a novinky, které se mu jako poštmistrovi donesly. Za tyto zásluhy byl povýšen do stavu šlechtického a stal se rytířem. Rytíř Brahier sídlil na Radimi i s manželkou až do roku 1721, kdy oba zemřeli. Manželé Brahierovi bohužel nezanechali potomky a po jejich smrti se Radim dělila mezi Františka Leuxe z Luxensteinu a Leopolda Josefa hraběte Šlika. Po vzájemném vyrovnání ji získal nejvyšší kancléř Království českého generál Leopold Josef hrabě Šlik. Bohužel Leopold Josef Šlik zemřel již roku 1723. Radim zdědil jeho jediný syn František Jindřich, nepříliš úspěšný podnikatel, který panství prohospodařil a roku 1750 dovedl do dražby. Z doby před dražbou se dodnes zachoval první podrobný popis zámku, který sloužil pro jeho ohodnocení. Vydražitelem byla Augusta hraběnka Kinská, Padesátá léta 18. století byla výrazně poznamenána Sedmiletou válkou mezi Rakouskem a Pruskem, kdy bylo okolí Radimi poznamenáno bitvou u Křečhoře (18. června 1757). Roku 1759 Augusta Kinská zemřela a novým majitelem radimského panství se stal její syn generál jezdectva František Josef hrabě Kinský (1739 – 1805). Za éry Františka Josefa Kinského došlo na radimském panství k poměrně významné události, o níž nám dochoval svědectví František Jan Vavák. V únoru 1775 došlo na slezských hranicích ke vzpouře sedláků brojících proti robotě. 22. března došla vzpoura i na Poděbradsko a Kolínsko. Vzbouřenci došli i do Radimi a podle kronikářových záznamů opanovali i zámek a vynutili si zámeckého písaře. Dovolávali se jediné věci – uznání císařského patentu rušícího robotu, který ovšem ve skutečnosti neexistoval. Rebelové se domnívali, že jim vrchnost patent zatajuje a proto došlo i k násilnostem a radimský zámek byl vyrabován. Rebelie byla nakonec potlačena vojskem ve známé potyčce u Chlumce. Na přelomu 70. a 80. let 18. století František Josef Kinský nastoupil jako učitel na Theresianu (vojenské akademii) ve Wiener Neustadt. Roku 1783 bylo radimské panství prodáno Aloisi Josefu knížeti Lichtensteinovi. Pro Radim nastalo 143 let dlouhé období, kdy byl zámek majetkem jednoho rodu.
1. 2. a 3. dubna 1783 bylo panství předáno správcům Lichtensteinského panství a připojeno k Černému Kostelci. Ze zámku se stalo panské úřednické centrum, šlechta v Radimi již trvale nesídlila. Oficiální majitelem byl do 3. července 1814 Alois Josef, po jeho smrti Radim zdědil jeho bratr Jan. Tomu zámek patřil do 21. února 1832. Dalším dědicem byl až po 11 letech Alois Josef (1843). Posledním lichtenštejnským knížetem držícím Radim byl Jan II. – mimo jiné nejdéle vládnoucí monarcha v Evropě (71 let vlády v Lichtenštejnsku). Pro zámek byl zřejmě nejvýznamnější rok 1791. Tehdy byl v Praze korunován českým králem Leopold II. a při zpáteční cestě do Vídně byla plánována zastávka v Radimi spojená s lovem a hostinou. Bohužel tehdy náhle onemocněl sicilský král, který se obřadu v Praze též účastnil, a do Vídně se jelo rychle, bez zastávek. Ani další roky nebyly chudé na dějinné události, ale radimského zámku se již přímo nedotýkaly, alespoň o tom nemáme záznamy. Z období, kdy zámek vlastnili Lichtensteinové se dodnes dochovalo poměrně velké množství dokumentů, převážně účtů za provedené opravy. Můžeme tedy sledovat, jak se budova postupně vyvíjela. Veliká přestavba byla provedena roku 1842, kdy byla především zrušena domácí zámecká kaple. Lichtensteinské statky přečkaly i první světovou válku, omezeny byly až pozemkovou reformou v roce 1923. Tehdy se Jan z Lichtensteina rozhodl Radim prodat.
Kupcem radimského zámku a přiléhajících polností a hospodářských budov byl Dr. Jaroslav Bukovský. K prodeji došlo v roce 1927 a správcem radimských statků se stal syn Dr. Bukovského, statkář Jaroslav Bukovský. Ze zámku se stalo reprezentativní soukromé sídlo a došlo v něm k celé řadě stavebních úprav; budova byla elektrifikována, byly stavěny pseudorenesanční štíty a výrazně byl upraven park. Původní francouzský park byl osázen vzácnými dřevinami a přetvořen na park anglický. V letech Protektorátu bydlela na zámku paní Bukovská, která jako majitelka statků pomáhala lidem z vesnice snášet různé nesnáze. Na jaře 1945 byl na zámku ubytován důstojník německého Wehrmachtu, po osvobození v květnu 1945 pak na zámku sídlil štáb Rudé armády. Velký zlom nastal v roce 1950. Na zámek byla uvalena státní správa a byl dán k dispozici Místnímu národnímu výboru v Radimi. Bývalá majitelka měla být vystěhována, avšak tehdy se za paní Bukovskou postavili lidé z Radimi a poukázali na její bezvadné chování za války. Paní Bukovská směla zůstat, byť jen v malém bytě. Zbytek zámku byl upraven pro potřeby MNV Radim a proměnil se v kanceláře, oddací síň a několik bytových jednotek. Park byl upraven pro pořádání koncertů, tanečních večerů a jiných kulturních akcí. Tímto využitím budova značně strádala a v 60. letech ji bylo nutné generálně opravit. MNV, respektive Obecní úřad Radim zámek využíval až do roku 1994. V té době proběhla restituce, která navrátila zámek dědicům rodiny Bukovských. Restituenti zámek roku 2005 prodali panu Antonínu Dotlačilovi, který prováděl náročnou rekonstrukci zámku do jeho co nejpůvodnější podoby.
V opravách a zvelebování pokračuje i současný majitel zámku, Bohuslav Opatrný, bývalý výzkumný pracovník a nadšený muzikant, který si koupí historického objektu splnil celoživotní sen. Veškeré práce provádí svépomocí za podpory rodiny, přátel a dobrovolníků. Zámek Radim nečerpá a nikdy nečerpal žádné dotace či jiné veřejné prostředky, a veškeré příjmy ze vstupného jsou zpět investovány do oprav a zlepšování areálu. Rekonstrukce probíhá pomalu, stále zbývá opravit např. východní fasádu zámku, obnovit zámecký park a zahradu a opravit povodněmi poškozený penzion v severní nízké části zámeckého dvora. B. Opatrný s přáteli na zámku Radim organizuje příležitostné koncerty, především klasické, historické i country hudby, noční kostýmované prohlídky, svatby, výstavy současných malířů i vánoční besídky a velikonoční trhy. Zámek Radim, který nebyl jako celek široké veřejnosti přístupný prakticky 400 ze 411 let své historie, tak v XXI. století veřejně žije a má otevřeno celoročně. A návštěvníky překvapí autenticky renesančními zážitky.
Dobře Vám radim, navštivte zámek Radim!
